Konstrukce Rurmusu

Výstavba Rurmusu byla mimořádně neobvyklým projektem jak z technického, tak z organizačního hlediska. Podle znalostí investora a projektanta se jedná pravděpodobně o první současnou realizaci tohoto typu zařízení v Polsku v takovém měřítku. Současně se nepodařilo dohledat informace potvrzující existenci obdobné funkční konstrukce srovnatelných rozměrů v jiných evropských zemích. Z tohoto důvodu bylo nutné řadu řešení ověřovat přímo během realizace.

Již ve fázi projektové přípravy byla počítána možnost úprav vyplývajících ze zkušeností získaných během výstavby. Všechny významné změny byly posuzovány a zaváděny pod dohledem projektanta odpovědného za konstrukci objektu. Šlo o přirozený důsledek realizace zařízení, které nemá současný srovnatelný vzor.

Jedním z hlavních cílů projektu bylo co nejvěrněji představit historické tesařské postupy a tradiční konstrukční řešení používaná při stavbě vodních zařízení. Proto byly ve velké míře využity tradiční tesařské spoje, čepy, dlaby, tesařské zámky, rybinové spoje a dřevěné kolíky.

Během realizace se však ukázalo, že dřevo zůstává materiálem, jehož chování nelze zcela předvídat ani při využití zkušeností současných konstruktérů. Na rozdíl od oceli nebo betonu má každý dřevěný prvek individuální vlastnosti vyplývající z hustoty, směru vláken, obsahu vlhkosti, letokruhů a vnitřního pnutí vzniklého během růstu stromu. To znamená, že dva prvky stejného rozměru a ze stejného druhu dřeva se mohou po zabudování chovat rozdílně.

Dřevo navíc po celou dobu své životnosti reaguje na změny teploty a vlhkosti. Smršťuje se, bobtná a v omezené míře mění svůj tvar. Tyto jevy byly patrné zejména u velkých konstrukčních prvků a vodního kola.

Zvláštní výzvou byla výroba vodního kola. V dílenských podmínkách bylo možné jednotlivé části přesně připravit, avšak skutečné chování celé konstrukce bylo možné posoudit až po kompletním sestavení a zatížení. První zkoušky ukázaly nutnost dodatečného přizpůsobení některých prvků a provedení korekcí zajišťujících plynulejší chod mechanismu.

Vodní kolo je zároveň částí konstrukce nejvíce vystavenou působení vlhkosti, pravidelnému kontaktu s vodou a proměnlivému zatížení vznikajícímu během provozu. Z tohoto důvodu bylo na několika místech použito více šroubových spojů, než se původně předpokládalo. Toto řešení zvýšilo životnost konstrukce a omezilo důsledky přirozené práce dřeva v podmínkách dlouhodobého působení vody.